Psychoterapie

Psychoterapie aneb co můžete čekat….

Psychoterapie probíhá formou dialogu mezi Vámi a mnou. Od Vás vyžaduje základní ochotu o sobě hovořit. Mou odpovědností je utvářet takové podmínky, ve kterých pro Vás bude snadnější uvědomit si sebe a své možnosti a posílit nacházení dosud nevyužitých zdrojů.

Psychoterapeutický rozhovor se liší od běžného probírání problémů s přáteli. Terapeut je vybaven dovednostmi umožňujícími vybočit ze zajetých kolejí dosavadních řešení a nacházet nová. Výrok Krokodýla Dundeeho o tom, že lidé potřebují terapeuty, protože nemají přátele, je tedy mylný. I když je to sympaťák a něco na tom může v některých případech být.

V psychoterapii vycházím především z gestalt terapie. Ta je jednou ze světově rozšířených a odborně uznávaných přístupů v psychoterapii. Vychází z předpokladu, že každý z nás má své vlastní zdroje, ze kterých může čerpat pro zvládání nejrůznějších situací a problémů, které nás mohou v životě potkat. Ovšem tyto zdroje mohou být ukryty či nevyužity. Úkolem psychoterapie je tyto zdroje pomoci nalézt a uvést do života. Naučit se využívat našich schopností a možností naplno. Gestalt terapie pracuje dialogickým, respektujícím způsobem, patří mezi moderní a stále se rozvíjející směry.

Dalším zdrojem pro mou práci jsou psychoterapeutické směry využívající lidskou schopnost uvědomování – všímavost (anglicky mindfulness). Jde o schopnost všímat si svého prožívání bez jeho hodnocení ve smyslu dobré či špatné, schopnost zaujmout ke svému prožívání akceptující, zvídavý až přátelský postoj. Tento postup je inspirován tisíciletou zkušeností s tímto přístupem v rámci buddhismu. V západních zemích, především pak v USA, jsou směry využívající mindfulness rozšířené a uznané odbornou veřejností jako účinné. Využívají se v psychoterapii při léčbě nejrůznějších duševních potíží.

Důležitým zdrojem je pro mě také každodenní život a aktivní zájem o sebepoznávání jako takové. Jen stěží si dovedu představit, že bych ve své práci vycházel jen z teoretických a čistě odborných zdrojů. Život sám o sobě je pro mě natolik bohatým zdrojem zkušeností, informací a prožitků, že jejich nevyužití v psychoterapii bych považoval za její velké ochuzení.